Ročník 9 (2008)

Vztahy člověka a přírodního prostředí se v posledních dvaceti letech dostaly v českém archeologickém bádání, ne-li do popředí, pak přinejmenším na důstojnou úroveň vedle tradičních chronologicko-typologických otázek.

Pro neolitické hospodářství byla voda stejně jako dnes jednou z nejdůležitějších životních podmínek.

Z mokřin v nejrůznějších částech Evropy pocházejí nálezy organických materiálů poskytujících mnoho cenných informací o hmotné kultuře dávných obyvatel těchto oblastí; k nejznámějším patří např. polský Biskupin. Předmětem tohoto článku jsou však „klasická“ nákolí v alpské oblasti především z období eneolitu (v německé a další západoevropské literatuře je používán pojem mladší, respektive pozdní neolit).

Tento příspěvek se bude věnovat vodě jako geologickému činiteli. Stranou ponecháme, jakým způsobem voda, její přítomnost či absence ovlivňuje funkci pravěkých či středověkých sídlišť za doby jejich existence. Budeme se věnovat pouze ovlivnění situací po skončení jejich funkce v průběhu procesu archeologizace.

Labe představuje jedinou vodní cestu spojující Českou kotlinu obklopenou hraničními horami s okolními krajinami. V době laténské tato řeka spojovala také dva odlišné kulturní a patrně i etnické okruhy – laténskou kulturu připisovanou Keltům v Čechách a kulturu předřímské doby železné přisuzovanou Germánům.

V roce 1992 bylo v Doveru nalezeno torzo plaňkové lodě z doby bronzové. Výjimečný nález vyvolal vlnu diskuzí o významu lodí ve 2. tisíciletí př. n. l. v severozápadní Evropě. Kdo postavil doverskou loď a za jakým účelem? Na jakých vodách se loď plavila? Byla výjimečným artefaktem nebo běžnou součástí tehdejšího světa? To jsou otázky, které pravděpodobně nikdy nebudou s jistotou zodpovězeny. Přesto úvahy nad těmito otázkami posouvají horizont našich představ o světě doby bronzové.

V lednu 2008 odvysílala BBC v cyklu Timewatch program Viking Voyage o cestě rekonstrukce vikingské válečné lodi Havhigsten fra Glendalough (Mořský hřebec z Glendalough) z Dánska do Irska.

„Vedeni jakousi novou a nezvyklou touhou po zkáze zničili všechno, co získali. Oděvy roztrhali na kusy a zahodili, zlato a stříbro naházeli do řeky, brnění rozsekali, ozdoby koní roztloukli, samotné koně utopili ve vodních vírech a muže pověsili na stromy se smyčkami kolem krku.“ (Orosius 1889, 5-6)

Voda měla pro Germány, obdobně jako pro každé jiné společenství, mnohostranný a nezastupitelný význam. Nejstarší barbary osídlenou pevninu a ostrovy severu Evropy omýval Oceanus Germanicus (Severní moře) a Mare Suebicum (Baltské moře). Sousedství moří v Dánsku a severním Německu umocnilo obzvláštní úctu obyvatel ke germánskému božstvu, která se také projevovala v oblastech pramenů, jezer nebo bažin.

Voda měla mimořádný význam v zaniklé středověké vesnici Mstěnice. Kolem tvrze se rozprostíral 11 m široký vodní příkop. Hospodářským zázemím tvrze byl panský dvůr. Od tvrze ho odděloval vodní příkop. součástí panského dvora byla kovářská dílna, jejíž výheň byla situována mimo obvodové zdivo dvora.

Rekonstrukce je důležitým nástrojem při interpretaci archeologicky doložených domů, jejich konstrukcí, obývání a významu. Stavební rekonstrukce má mnoho významů, zde je označována jako model. Modely jsou postavené na základě analýz a interpretací celku, navzdory chybějícím dílům. Pojem konstrukce je zde navrhován pro případ, kdy počáteční bod stavebních prací nevyplynul přímo z analýzy a interpretace archeologických poznatků („staví se z ničeho“).

Tento příspěvek rozebírá výzkumné techniky vhodné pro sběr nejnutnějších informací o stavbě dřevěných staveb, které umožní dobré byť hypotetické rekonstrukce.

Tento článek zdůrazňuje důležitost standardizace prezentace archeologických dat pro další výzkumy a zvláště pro srovnávací studie.

Článek spojuje archeologický a technický pohled na rekonstrukci pravěkých domů, aby dosáhl pravděpodobnějších sývledků.

Tento příspěvek popisuje stavbu neolitického oválného příkopu na základě archeologické situace v Schletzu (dolní Rakousko) a snaží se zodpovědět některé otázky ohledně plánování a organizace práce.

Článek popisuje jednu z možných rekonstrukcí raně středověké šestisloupové sýpky z lokality Bois d’Orville ve Francii.

Tento příspěvek popisuje experimentální testování vynaloženého úsilí a stavebních techniky, které byly použity při zavádění dřevěných kůlů do měkkých zatopených jezerních sedimentů na základě nálezu z nákolní osady z přelomu pozdní doby bronzové a železné na jezeře Luokesas v Litvě.

Tento článek představuje stavbu domů z doby železné v muzeu pod širým nebem ve Schwarznbachu na základě archeologických nálezů z místního keltského oppida.

Tento článek se zabývá prezentací archeologie v televizi s použitím formy „reality TV“ založené na pořadu „Steinzeit – Das Experiment“ (Experiment – doba kamenná) z produkce německé televize.

Tento článek popisuje jakým způsobem čtyři archeoparky čerpají a předávají veřejnosti informace o minulosti: jde o Butser Ancient Farm v anglickém Hampshiru, Historicko-archeologické středisko Lejre v Dánsku a skotská centra Crannog v Perthu a Archaeolink Prehistory v Aberdeenshiru.

Projekt Algaba začal jako iniciativa skupiny lidí z různých oborů, kteří sdíleli stejný cíl – poznání pravěku. La Finca Algaba („Farma Algaba“) sama o sobě poskytovala ideální místo pro archeologický experiment a analýzy, vzdělávání a konzervaci kulturního a přírodního dědictví. Bylo zde rekonstruováno pravěké sídliště, aby se prověřily současné teorie. Výsledkem toho experimentu byly vzdělávací programy.

Tento článek je výsledkem čtyřletého výzkumu prezentace evropských lokalit z doby bronzové a železné. Cílem bylo srovnání didaktické účinnosti lokalit prezentovaných tradičním způsobem, pomocí dochovaných existujících pozůstatků bez dalšího zásahu, s těmi, které byly trojrozměrně rekonstruovány nebo replikovány.

Článek rozebírá vztah mezi trojrozměrnými statickými zobrazeními minulosti a experimentální archeologií a tvrdí, že rekonstrukce nejsou přímým, ale vedlejším produktem experimentální archeologie.