Ročník 8 (2007)

Rekonstrukce života našich předků bez ohledu na jejich zdravotní stav. Neboť nemoci a zranění jsou každodenní součástí života všech populací žijících jak v minulosti tak v přítomnosti a s největší pravděpodobností se jim nebude možné vyhnout ani v budoucnosti.

Dlouhá desetiletí platila kultura nejstarších středoevropských zemědělců jako vzorný příklad mírumilovné a pokojné civilizace. Násilí a války nebyly téměř brány do úvahy při rekonstrukci neolitického života. Pouze v ojedinělých případech se uvažovalo i o násilných řešení konfliktů (např. při řešení vztahu prvních zemědělců k předchozí mezolitické populaci).

Záchranný výzkum v Herxheimu u Landau (Porýní – Falc) odhalil zcela nová zjištění související s kulturou lineární keramiky (LnK). Na první pohled se zdálo, že se jedná o běžné sídliště prvních zemědělců ve střední Evropě, z kterého se ale brzy vyklubal unikátní objev: fragmenty rozsekaných kostí stovek mrtvých jedinců byly uloženy v jamách spolu se záměrně destruovanou keramikou a znehodnocenými nástroji. Proč ale?

Agrese bohužel stále patří k nejběžnějším rysům lidského chování, jde o instinkt prosazení a přežití vlastních genů na úkor ostatních. Lidská vnitrodruhová agrese se v průběhu posledních 40.000 let stala postupně součástí lidské kultury a byla institucionalizována v různých formách společenských aktivit.

Je smutnou skutečností, že k rozhodujícím hybatelům vývoje lidské společnosti náleží násilí. Ty úseky lidských dějin, které jsou dokumentovány i písemnými prameny, nás o tom přesvědčují beze zbytku a není důvodu se domnívat, že tomu bylo jinak v dějinných úsecích, které psanou historii postrádají.

„Neexistuje žádný národ, který by nepřinášel bohu lidské oběti, žádný národ, který by se nenechal svést šalbou magie“ (Voltaire)

místa v neprostupné krajině, ve kterých sama konfigurace terénu umožňovala účinnou obranu, bývají označována jako refugia. Sem se měly utíkat komunity místních obyvatel před útoky agresorů poté, co ztratily možnost bojovat s nepřítelem v bitvě a bezpečí už neposkytovala ani hradiště vystavěná v blízkosti sídel v kulturní krajině. S ústupem do refugií – útočišť – spojovali ohrožení lidé naději na záchranu před silným a nesmlouvavým nepřítelem.

Mezi zájemci o Moravský kras a jeho minulost je jméno Dr. Jindřicha Wankla pojmem natolik známým, že i lidé jinak málo zběhlí v krasologických oborech, považují za automatické něco o „Wanklovi“ vědět.

Spíše agresivita, tedy útočnost a výbojnost (nerozlučně s obranou), nežli „pokojné“ zemědělství a výroba může být považována za symptom nejenom českých Keltů, nýbrž všech (proto)historických populací v jižnější polovině evropského kontinentu.

Před šestnácti lety se začala psát nová kapitola ve zkoumání římsko-germánských vztahů na území dnešní České republiky, kapitola, která doposavad spočívala především v poznávání „neagresivní“ povahy vzájemných kontaktů obou těchto světů.

V roce 2007 uplynulo 47 let od zahájení systematického archeologického výzkumu na lokalitě zaniklé středověké vesnice Mstěnice. Původním cílem archeologického výzkumu bylo získat základní poznatky o vývoji středověké vesnice. Zmínka o tvrzi a dvoru v písemných pramenech dávala naději na získávání dokladů o životě nižší šlechty.

Ve dnech 26. -27. 7. 2006 proběhl ve středisku experimentální archeologie Villa Nova v Uhřínově pod Deštnou pokus o výstavbu modelu polního opevnění ze třicetileté války. Pokus volně navazoval na experimentální stavbu opevnění v Olbramově inspirovanou archeologickým výzkumem reliktů předsunutého polního opevnění z r. 1647 u obce Svahy na okrese Tachov (bitva u Třebele, srpen/září 1647).

Článek prezentuje poznatky týkající se využití pravěkých lesních porostů získané při výzkumech v Somerset Levels.

Článek si všímá vědeckých podkladů rekonstrukcí domů s cílem specifikovat hranice, v jejichž rámci má rekonstrukce vědeckou/vzdělávací hodnotu. Snahou je nastavit standardy, které by měly sloužit jako vodítko při realizaci rekonstrukcí.

„V roce 1954, jako patnáctiletý chlapec, jsem v kině v Oslo viděl norský film o lidech z doby kamenné. Chlapec a dívka žili na břehu jezera jako lovci doby kamenné. Postavili si chatu a vyrobili dlabaný člun. Vyráběli kostěné harpuny a kamenné šipky.
Od té doby jsem snil o tom, že prožiji něco podobného.(..) Jednoho dne jsem začal experimentovat s kostí, kusem dřeva a pazourkem. Štípal jsem kámen do té doby, než jsem získal ostrou hranu, kterou bylo možno řezat a škrábat. Když jsem byl hotov, připomínala moje zbraň sekeru, kterou při lovu používali nejstarší lovci sobů.
Tím, že jsem se obešel bez moderních nástrojů, jsem přišel na způsob, jak mluvit s našimi předky, jak se od nich učit a jak s jejich pomocí pochopit náš současný podivný svět.“ (Hansen 1977c)

Přiblížení života pravěku a středověku není vázané jen na archeoskanzeny. Jejich funkci ve městech „přebírají“ archeologické nálezy prezentované na místě.

Výzkum pravěkých nákolních osad a povědomí o nich má poměrně dlouhou tradici – zejména díky objevům v alpské oblasti, ale i v dalších částech Evropy (Británie, Skandinávie).

Expozice „Římané a Germáni v kraji pod Pálavou“ je po dlouhé době novou stálou výstavou s archeologickou tematikou, realizovanou ve spolupráci Archeologického ústavu AV ČR Brno a Regionálního muzea v Mikulově. Otevřena byla v červnu tohoto roku.

Přelom leto 2006 a 2007 se v Národním muzeu nesl ve znamení jedné z nejúspěšnějších výstav věnovaných archeologii. Byli jím Lovci mamutů, jedno z mála archeologických témat, které je díky školní výuce a povinné literatuře široce zpopularizované.

Ve svém novém díle se Daniel Stolz opět vrací k prezentaci archeologicky i geograficky zajímavého regionu Berounska a Hořovicka, konkrétně v období od paleolitu po raný středověk. Ke spolupráci tentokrát přizval jako hlavního spoluautora Václava Matouška a kolektiv archeologů tvořený Janem Fridrichem, Danou Stolzovou a Ivanou Sýkorovou.

Když v roce 1994 vydal archeolog Jiří A. Svoboda spolu s malířem Pavlem Dvorským knihu Archeologové na loveckých stezkách, šlo o výrazný popularizační počin o paleolitu, o který se zasloužila „moravská větev“ archeologie paleolitu. Kniha vyšla v nakladatelství Albatros a také poznámka „pro čtenáře od 10 let“ naznačovala, že cílovou skupinou mohou být i mladší čtenáři.