Ročník 10 (2009)

Plameny spjaté s přechodem člověka ze světa živých do světa mrtvých patří neodmyslitelně k lidské společnosti; po celá staletí i tisíciletí byly integrální součástí pohřebních rituálů.

Vo všeobecnosti by sme mohli keramiku definovať ako objekt prevažne silikátového charakteru (keďže základnou zložkou akejkoľvek keramiky, či už historickej alebo modernej, sú ílové materiály), ktorého fyzikálne a chemické vlastnosti prešli výraznou transformáciou počas výpalu.

Tento článek popisuje předběžné výsledky rozsáhlého projektu věnovanému výrobě keramiky v Pádské nížině (Itálie) v období mladší doby železné. Analýzou keramiky z lokality Forte Urbano jsme získali důležité údaje, ze kterých jsme odvodili řadu hypotéz. Díky testování ve Forcellu jsou tyto hypotézy relevantní pro obě lokality.

Jedním ze zajímavých fenoménů provázející doklady sídlišť z mladší doby bronzové je přepálená keramika. Charakteristický vysoký podíl přepálené keramiky v sídlištních souborech tohoto období je nesrovnatelný s výskytem přepálené keramiky v jiných obdobích.

Mezolitická ohniště představují důležitý objekt archeologického výzkumu. v minulosti byla centrem sídliště, kolem ohniště se koncentrovala většina činnosti pravěkých komunit, takže v jejich okolí nalézáme nejdůležitější archeologické situace.

Během posledních 40 let se mnoho polských výzkumných center věnovala studiu nejstarších pozůstatků zpracování kovů. Pro období Římské říše byla nalezena dvě velká centra: Masovské centrum a centrum ve Svatokřížských horách.

Oheň je považován za čistý symbol, skrze který se uctívání směřuje k Ahura Mazdovi a k ostatním božstvům zoroastrismu. Ve všech zoroastrijských rituálech zaujímá přední roli a bez jeho přítomnosti nemůže být žádný obřad kompletní (Strausberg 2004: 127).

Mezi krabičkou zápalek z 19. století a třecím dřívkem podněcuje zvědavost návštěvníků zvláštní nástroj – tlakový zapalovač. Ve vitríně o něco dál je impozantní houba, choroš troudnatec vyrostlý na kmeni buku. Stéblo bambusu, kousek pyritu, alkoholový zapalovač… Všechny tyto různorodé předměty shromážděné na výstavě v muzeu Terra Amata v Nice (Francie) jsou odrazem dlouhé historie, která spojuje člověka a oheň.

Nejhlubší kořeny vztahu člověka k ohni leží pravděpodobně v přirozeně se vyskytujících požárech savan, kterým byli naši předkové v průběhu evoluce vystavováni.

Technologie výroby vápna je specifickou pyrotechnologií, jejíž přímé doklady z našeho území známe od doby římské. Ve střední Evropě se technologie výroby vápna objevila pravděpodobně v souvislosti s kulturním vlivem římského prostředí, kde bylo vápno využíváno především ve stavebnictví, ale i k dalším účelům.

Dosavadní studium žárového ritu pravěkých komunit přineslo jen omezené množství interpretací společenského významu kremací a symboliky pohřebních obřadů a rituálních míst s nimi spojených. Volba žárového ritu v pravěku zpravidla souvisela s vírou a kulem, případně s představami o posmrtné existenci, reinkarnaci a podobně. volba kremační metody pohřbu mohla zohledňovat etnickou příslušnost nebo regionální původ, případně odlišnou religiozitu zemřelého.

„Srstnatá a chlupatá země je podobná velkému zvířeti, v jejich brázdách tečou řeky, po její kůži se vinou stezky. Po řekách a stezkách plavou, brodí se nebo jdou ryby, zvěř a lidé a vším tím prostupuje život“ (sibiřská vize světa – jach).

Reliéf zemského povrchu je jedním z nejdůležitějších aspektů krajiny jako místa lidského pobytu. přírodovědným oborem, který se zabývá jeho vznikem, stářím a tvary, je geomorfologie, součást fyzické geografie.

Prostorové vztahy mezi polohou artefaktů i ekofaktů jsou důležité pro určení funkce jednotlivých částí sídliště.

V širokém spektru nálezů z doby laténské se setkáváme se skupinou artefaktů, jejichž význam byl pro nositele zdůrazněn prostřednictvím dekorativních aplikací, vyrobených ze schránek mořských živočichů.

Na Moravě je šamanismus nejčastěji spojován s nálezy mladopaleolitických hrobů ženy z Dolních Věstonic (DV3) a muže z Francouzské ulice (Brno 2).

Archeologie kombinovaná s etnografií a zkušeností získanou experimenty jsou hlavním zdrojem informací pro diskuse o rozdělávání ohně.

Dřevěné uhlí bylo lidmi využíváno minimálně od dob nejstaršího zpracování kovů. Vždy se úzce vázalo na metalurgii kovů hlavně pro svoji vyšší výhřevnost než dřevo.

V roce 2009 katedra archeologie FF UHK společně s úřadem Královéhradeckého kraje a dalšími subjekty vypracovala projekt nazvaný Archeopark pravěku ve Všestarech. Na tomto místě jsou představeny společenské a archeodidaktické důvody přípravy projektu, který navazuje na již existující Centrum experimentální archeologie Všestary.

Již více než tři čtvrtě století mají návštěvníci a obyvatelé moravské metropole zvláštní příležitost vypravit se do vzdáleného světa lovců a sběračů z období nejstaršího, leč nejdéle trvajícího období lidských dějin – starší doby kamenné (paleolitu).