Ročník 6 (2005)

Jistě každý kluk si někdy představoval, že je hrozivý válečník, uhánějící na koni, chrabrý rytíř klanící se dámě, nebo velitel kavalerie ženoucí se zběsile do útoku. Co vlastně spojuje tyto hrdiny dětských představ?

Paleolitické umění zprostředkovává dílčí průhledy do estetických, mentálních a sociálních vztahů uvnitř lovecko-sběračských komunit, ale cesty, jimiž jsou dnes tato časově vzdálená sdělení vnímána, se mění spolu s paradigmaty současného archeologického a antropologického výzkumu. Vlastní vztah k paleolitickému umění si utváří i každý individuální pozorovatel na základě osobní zkušenosti. V tomto smyslu tedy bude rovněž paleolitické umění stále „živou archeologií“.

Rekonstrukce podoby podle lebky je velmi zajímavou experimentální metodou, kterou používá antropologie a kriminalistika. Slučuje dohromady exaktní vědeckou práci a částečně i umělou invenci.

Experimentální archeologie a archeologická (re)konstrukce jsou bezpochyby důležitými a přínosnými metodami, jak osvětlit nepříliš jasné či dokonce neznámé procesy minulosti, popřípadě potvrdit nebo vyvrátit soudobé teorie o těchto procesech založené na studiu dochovaných artefaktů a archeologických situací. Existují však oblasti lidské činnosti, které nelze podrobit experimentu zcela bez výhrad, ale i ty, kde je experiment jednoduše neproveditelný a rekonstrukce značně diskutabilní. Jednou z těchto oblastí lidské činnosti, kde experiment téměř selhává, je vojenství.

Jestliže smyslem antropologicky pojaté archeologie je rekonstruovat život konkrétních jedinců v minulosti, můžeme se pokusit nahlédnout také do života lidí, které dnes známe jen pod evidenčními čísly nálezových zpráv z archeologických výzkumů.

Hudba neodmyslitelně patří k projevům člověka od dob jeho kulturního úsvitu, jako jedna z jeho reflexí přirozeného zvuku. Díky své fyzikální podstatě a akustickým vlastnostem si ho člověk dokázal přizpůsobit ku vlastní potřebě a potěše – různorodou hudbu hrají a poslouchají lidé na všech různých místech světa.

Nálezové okolnosti i kosterní pozůstatky z hrobu číslo 24 z lokality Winnerfeld jsou zajímavou souhrou neobvyklých situací, jež umožňují jejich interpretaci do uvěřitelného příběhu. Na základě archeologických, antropologických a paleopatologických dat se jej pokusíme alespoň z části oživit.

V roce 1931 byl vedle silnice na Slavkov (obec Křenovice, trať „Přední díly“) orbou rozrušen mělký hrob keltské ženy.

Dnes při výzkumu novověkých (hlavně období od konce 16. století do konce 18. století) pohřbů našich předků nacházíme mimo kosterních pozůstatků pouze málo archeologických artefaktů, které by nám pomohly při přesnější dataci pozůstatků. K těmto datovatelným nálezům patří korálky z růženců, náboženské medaile a kříže. Všechny tyto náboženské předměty podléhaly dobové módě a díky tomu je můžeme využívat pro dobové zařazení kosterních nálezů. Právě tyto datovatelné artefakty pomohly určit stáří kosterního materiálu při antropologickém výzkumu, který provedla autorka v kryptě kostela svatého Mikuláše ve Znojmě. Tento článek vychází z výsledků tohoto výzkumu.

Exaktní bádání by mělo vycházet z metodicky čistých postupů a dobírat se verifikovatelných výstupů. Pokud se v dalším textu jeho autor nebude chovat úplně ve smyslu takových postulátů, předem se čtenářům omlouvá. Sledování vytyčeného problému bylo totiž „nevědecky“ provázeno tušením, které nejlépe vyjadřuje francouzské „dejá vu“.

Parc de la Préhistoire leží v kraji Ariége na jihozápadě Francie, asi 100 km na jih od Toulouse. Tato oblast je přechodem k Pyrenejím: údolí se začínají prohlubovat, proud potoků a řek sílí a horský masiv tvoří na horizontu mohutnou linii.

Experimentální archeologové z Německa, Nizozemska a Lotyšska se rozhodli uskutečnit společný projekt, nazvaný „Delfy – nejčastější dotazy evropské archeologie“.

Oddělení archeologie Univerzity v Exeteru založilo magisterské studium experimentální archeologie v roce 2000. V současnosti dostává mnoho přihlášek od lidí z mnoha různých prostředí a různých zemí.

Sun Jester Consultancy byla založena asi před deseti lety, kdy nás s manželem zneklidnilo omezení uvalené na výuku historie a archeologie v rámci anglických osnov. Ani jeden z nás nevzpomínal s láskou na vlastní školní zážitky, ale znepokojilo nás, když jsme slyšeli od dospělých i dětí, že historie je nudná a bezúčelná.

Každé dva roky Britská archeologická obec uděluje British Archaeology Awards (BAA) ve třinácti kategoriích a tak odměňuje nejlepší práce ze svých řad.

V tomto článku bych chtěl pohovořit o práci s žáky v dánských historických workshopech, prostředí pro výuku a nápadech pro vzdělávání. Mluvím-li o žácích, myslím tím děti ze základních škol.

Práce s historií vytváří identitu, ale také slouží jako ospravedlnění sociálného a poltického systému. To nezačalo ve starověkém období, pravděpodobně se tak dělo již v paleolitu. Legendy a mýty vytvářejí zkušenosti, které mohou posílit vnímání přítomnosti, ale mohou také posloužit jako únik.

Dne 31. května 1995 vyhořely v archeoparku Archeon, Nizozemí, dvě rekonstrukce prehistorických domů. Mládež, která navštívila park, zřejmě zapálila jeden z domů, a odtud se pak oheň rozšířil dále. Během hodiny a půl byly obě budovy kompletně zničeny. Ačkoliv je mnoho lidí pomáhalo postavit, a ještě více v nich pracovalo, a škoda tedy byla velká, pro experimentální archeologii požár znamenal neočekávanou příležitost k výzkumu.

Na následujících stránkách předkládáme čtenářům tři příspěvky, které se sešly, když redakce EuroREA požádala o názory na téma „Jak publikovat experimentální archeologii“.

Stejně jako jiné histotrické vědní disciplíny využívá archeologie široké spektrum ilustračních modelů. Tento článek, jehož první část vyšla již v minulém čísle,* se věnuje historii, vývoji a perspektivě ilustrace v archologii.

Archeologickou komunitou už neoficiálně proběhla zpráva o letošním objevu žárových hrobů kultury s lineární keramikou. Je to první potvrzený nález takto datovaných pohřbů na území Česka a navíc objev může významně změnit interpretace týkající se pohřebního ritu těchto populací. Dosavadní hypotézy vycházely totiž často ex silencio z neexistence pohřebišť jako takových. Nejen na to, jakým způsobem by mohl objev v Kralicích na Hané ovlivnit současné chápání kultury raných zemědělců, jsme se zeptali archeologa Miroslava Šmída, který terénní výzkum vedl.

V minulém roce byl archeologický výzkum na náměstí Republiky ještě v plném běhu. Kdy byly práce vlastně ukončeny?

„To už profesor Filip říkával…“. Touto větou uváděl čas od času náš univerzitní profesor archeologie Miroslav Buchvaldek myšlenku, která pokračovala sdělením, že všechny novoty měly své dávnější předchůdce.

Profesor Katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni zveřejnil v centrálním archeologickém časopise Archeologické rozhledy svoje názory na výuku archeologie (Vysokoškolská archeologie, Archeologické rozhledy LVII – 2005, 381-389).

Nakladatelství Libri, které se profiluje zejména encyklopedickou literaturou, patří dnes k našim nejproduktivnějším domům ve světě knih. Mezi mnoha dalšími oblastmi se věnuje i titulům archeologickým.

Ať chceme nebo ne, finanční zdroje a naše schopnost jako archeologů je nejprve nalézat a následně i efektivně využívat, jsou podstatnou součástí naší badatelské reality. Bylo by možná na tomto místě vhodné otevřeně přiznat, že v případě systematických archeologických výzkumů se jejich odpovídající finanční krytí dokonce ocitá v pozici jakési „conditio sine qua non„.

Permanentní hledání nových forem popularizace archeologie na poli tématických výstav více méně souvisí s finálním úsekem archeologické („vědecké“) práce, kterým je obrázková rekonstrukce lokalit (či jejich částí, popř. komponent), a to všech časových období od paleolitu po novověk.

To jsme se zeptali 60 našich archeologů z nejrůznějších institucí. Do uzávěrky přišly jen tyto, ale zajímavé odpovědi…

Neolitický sídelní areál Bylany (poblíž Kutné Hory) byl objeven v 50. letech 20. století. V letech 1955 – 1964 a 1966 – 1967 se zde uskutečnil velkoplošný archeologický výzkum. Na ten navázaly v letech 1977 – 1980 a 1990, 1993 a 2004 menší odkryvy. Celkem bylo odkryto 7 hektarů pozůstatků osídlení z období kultury s lineární keramikou (STK). Výzkum v Bylanech se stal jedním z nejdůležitějších odkryvů sídelního areálu neolitické kultury LBK v Evropě.