Ročník 17 (2015)

Tento článek přináší přehled výskytu lidských ostatků v sídlištních objektech (včetně superpozic keltských hrobů se sídlištními objekty) ze Soběsuk (okr. Chomutov). V sídlištním kontextu bylo nalezeno celkem 16 jedinců v 11 objektech z rozmezí Ha D – LT D1. Většina nálezů vykazuje stopy násilí či nestandardních manipulací s lidským tělem. Markantní je tento jev doložen v tzv. předduchcovském horizontu LT B1a. Dva „nerituální“ pohřby lze datovat do období po skončení funkce plochých keltských pohřebišť.

Před dvěma lety byl v jižních Čechách opět po delší době objeven a zkoumán laténský hrob, časově odpovídající horizontu tzv. plochých laténských pohřebišť z období LT B1–C1 (4.–3. stol. př. Kr.). Žárový pohřeb jednoho nebo více jedinců byl uložen do země společně s poměrně početnou pohřební výbavou, sestávající minimálně ze sedmi keramických nádob, železného nože a sekáče, bronzového náramku, kamenné sekerky upravené do podoby amuletu a brousku. Pozoruhodné je umístění pohřbu těsně pod povrchem výrazné „mohyly“, která se však ukázala být objektem přírodního původu (erodovaný skalní výchoz).

Cílem našeho příspěvku je po-ukázat na možnosti vizualizace archeologických hrobových nálezů na příkladu bojovnického hrobu z pohřebiště Palárikovo I. Zaměřili jsme se na získání domnělého vzhledu předmětů s ohledem na jejich současný špatný stav dochování či úplnou absenci. Zároveň jsme se také pokusili o rekonstrukci hrobové jámy a samotného pohřbeného, jehož kroj není součástí tohoto příspěvku.

V práci jsme se pokusili o interdisciplinární přístup k problematice kanibalismu v české době bronzové. Zmiňujeme tafonomické1modely, které byly vytvořeny pro účely identifikace kanibalismu v osteologických souborech. Problém spočívá ve skutečnosti, že se opírají o nepřímé důkazy, které mohou být s kanibalskými praktikami spojené. Pozornost je zaměřena na vytvoření alternativních modelů, které se týkají sekundárních pohřbů, násilí, válečných konfliktů, mučení, exekuce s cílenou destrukcí těla a rituální obětiny. V žádném případě nechceme popírat možnou existenci kanibalismu v době bronzové. Docházíme však k závěru, že jeho existenci nelze na základě nepřímých důkazů identifikovat.

Levý břeh Vltavy v Roztokách představuje geomorfologicky výraznou lokalitu se souvislým výskytem archeologických nálezů od neolitu do středověku. Kromě bohatých sídlištních komponent (neolit, pozdní doba bronzová, starší doba římská, raný středověk) pochází z lokality i řada méně početných nálezů z dalších období. Jedním z nich je i zajímavý hrob z doby laténské.

Článek přináší stručnou informaci o prvotních výsledcích průzkumu techniky malování attické červenofigurové číše Malíře heidelberské vázy è. 211 ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Tento průzkum odhalil tři skupiny reliéfních znaků: znaky po vytáčení nádoby, znaky související s vytvořením skici před malbou a znaky související s nanášením firnisu1. Identifikace těchto znaků umožňuje zrekonstruovat průběh vytvoření malířské výzdoby číše a charakterizovat použité nástroje a materiály. Průzkum rovněž přináší nepřímé indicie pro identifikaci nástrojů, kterými byla výzdoba provedena.

Článek prezentuje archeologický experiment zaměřený na studium omazů pozdně středověkého domu v Archeologickém parku Praha-Liboc. Ideální rekonstrukce trojdílného tradičního domu postavená srubovou technikou z kuláčů je založena na archeologických (14.–15. století) i dochovaných domech (z konce 15. až 16. století) z Čech a Moravy. Silné hliněné omazy (zejména vnějších stěn a povalu) patří k charakteristickým znakům dobové roubené architektury. Experiment testoval proces utváření mazanice, její ideální složení a nanášení na stěny. Dosažené výsledky umožnily porovnání s archeologicky doloženými zbytky omazů.

Článok sa zaoberá dobou laténskou, konkrétne sídliskom Čierne Kľačany datovaným do horizontu LT B2/C1. Rieši sa nález odlievacej formy v podobe druhotne využitého fragmentu z grafitovej nádoby. Medzi metódami je využitá spektrálna analýza zvyškov kovu a tiež experimentálna výroba repliky odlievacej formy. Nasledovala pokusná výroba ingotov v replike a bola vyhodnotená schopnosť využitia jednej formy v závislosti na počte vyhotovených ingotov.

Jedním ze základních pramenů poznání hrnčířství doby laténské jsou vedle nálezů samotné keramiky, surovin, nástrojů či pozůstatků výrobních objektů především dvoukomorové vertikální pece. Ze střední Evropy je dnes známo více než 270 dokladů takových zařízení. Přibližní čtvrtina z uvedeného počtu byla v minulosti zachycena na území Čech a Moravy. Cílem předkládaného příspěvku je seznámení s těmito nálezy a jejich základní vyhodnocení jako východisko pro další bádání.

V roce 2010 byl zahájen společný projekt průzkumu převážní zalesněného masívu Železných hor, na kterém se podílí Regionální muzeum v Chrudimi a Katedra archeologie Západočeské univerzity v Plzni. Rýžování zlata ze zlatonosných náplavů v Železných horách přitahovalo pozornost již od 19. století. Dochované relikty představují ve většině případů typické odvaly po rýžování zlata. V regionální literatuře jsou nejčastěji zmiňovány sejpy na soutoku Zlatého a Okrouhlického potoka u Pohořalky, na Zlatém potoce u Kraskova u Seče, na potoku Debrném u Nasavrk a u osady Zbohov. Nejnovější rýžoviště bylo nedávno objeveno u Zbyslavce. Jak vyplývá z analýzy struktury osídlení a nečetných písemných zmínek, je třeba většinu rýžovišť datovat do středověkého období.

Čechy patří k územím, ve kterých je dokladům zlatorudných úpraven tradiční věnována velká pozornost. V článku jsou v několika příkladech popsány zejména stoupy a mlýny, ve kterých se zlatá ruda drtila a rozemílala.

V letech 2009 a 2010 byl proveden záchranný archeologický výzkum na ploše náměstí v Kašperských Horách. V předkládané práci jsou prezentovány výsledky tohoto dvouetapového výzkumu, který přinesl nová zjištění právě v oblasti těžebních aktivit v dané lokalitě. Doplněn je historický kontext těžebních aktivit na lokalitě.

Problémy spojené s detektorovými nálezy patří v současné době k vysoce aktuálním úkolům nejen české a moravské, ale celé evropské archeologie, numismatiky a historie. Na několika v článku prezentovaných příkladech je možno dokladovat přínos kontrolovaného detektorového průzkumu k poznání doby římské, ale i dalších proto-historických období. Zároveň je upozorněno na dopady nelegálního detektoringu, který vede ke ztrátám samotných artefaktů i důležitých kontextuálních informací o nich.

Typologie zahloubených zásobních objektů z období Ha D / LT A vytvořená na základě výzkumu v Radovesicích Jiřím Waldhauserem (et al. 1993) zůstala na dlouhou dobu na našem území ojedinělá. Proto je cílem této stati částečně zveřejnit kruhové zahloubené objekty z dlouholetého výzkumu v Tuněchodech u Chrudimi, který autor v jeho mladších etapách vedl. Zároveň je zajímavé vést diskuzi o transformaci tvaru objektů, podnícenou vynikajícím dílem Martina Kuny a Andrey Němcové (et al. 2012, 23–25), se znalostí experimentálních pozorování tvaru objektů. Mezi nimi i dlouhodobého projektu ve Všestarech u Hradce Králové.

Článek se zabývá otázkou, jaká část keramiky se nám dochovává v zahloubených objektech na laténských sídlištích. Keramika je nejčastějším archeologickým nálezem a bývá využívána k řešení mnoha otázek, především k datování. Přitom je obecně známo, že se nám nedochová veškerá původní keramika. Článek se tyto ztráty pokouší vyčíslit na příkladu sídlišti v Radovesicích v severozápadních Čechách.

Článek sleduje vývoj představ o keltské architektuře v naší literatuře, přičemž se zaměřuje chronologicky na období přibližně od počátků badatelského zájmu v 19. století až po přelom 20. a 21. století. Ve starší etapě bádání (asi do 90. let 20. století) se příspěvek snaží postihnout co nejvíce publikací, v posledních desetiletích pak již jen dílem, neboť se nabídka rekonstrukcí v rozmanité odborné literatuře rozbíhá do velké šíře, přičemž i výběr je dostatečně ilustrativní.

Předmětem tohoto článku je soubor čtyř (či pěti) artefaktů spojených navzájem specifickou ikonografií – falických závěsků pocházejících (či nepocházejících?) ze dvou laténských lokalit v Čechách. Ze čtyř plně plastických bronzových závěsků jsou dva dosud nepublikovány (jako místo nálezu je uvedeno oppidum Stradonice), zatímco další dva jsou tradičně spojovány se středolaténským pohřebištěm v Dobré Vodě u Hořic v Podkrkonoší.

Laténský hrob bojovníka z Hergetovy cihelny v Praze-Sedlci, vystavený zprvu v expozici Jírova archeologického muzea na Hanspaulce v Dejvicích a později zřejmě alespoň krátce také v tamější archeologické expozici Muzea hlavního města Prahy, není v odborném svìtì neznámý (Schránil 1928, Abb. 20; Filip 1956, 379). Ostatně ještě v oficiálních Pravěkých dějinách Čech byla jeho kresba použita jako typický příklad vzhledu laténského bojovnického hrobu (Pleiner – Rybová eds. 1978, obr. 183).