Ročník 18 (2016)

Tento článek charakterizuje nejstarší aerofony, které byly nalezeny ve Francii v oblasti Tarté, Haute Garonne a Moustiér a v Německu v oblasti Geissenklösterle, Hohle Fels a Vogelherd. Ačkoliv patří mezi nejstarší nalezené hudební nástroje na světě, lze se domnívat, že ještě před nimi existovaly píšťaly vyrobené z dutých stébel, ačkoliv nemáme k dispozici jejich archeologické pozůstatky. Nepřímým důkazem mohou být pylová zrnka různých travin na kosterních pozůstatcích z období aurignacienu. Důležitou částí tohoto pojednání je také rekonstrukce flétny z Megidda, protože je možné se domnívat, že tento typ nástroje mohl existovat ještě dříve než nástroje objevené v Německu.

Převisy v pískovcových oblastech přitahují pozornost archeologů již více jak 130 let. Prvním výzkumem převisu v pseudokrasu je výkop Josefa Ladislava Píče v jeskyni Sklep na Krtole (Píč 1888, 341). Na počátku 20. století započal první široce koncipovaný výzkum většího množství převisů Josef Václav Šimák v oblasti Ondříkovic a později Boreckých skal, Kozákova a Hruboskalského skalního města. Zásady moderního výzkumu převisu nastínil již v roce 1936 Vratislav Vaníček při výzkumu kozákovské Babí pece (Šída 2013). Až donedávna nebylo možné zjistit archeologický potenciál převisu jinak než vlastním výkopem. Zjišťovací sonda představovala vždy významný destruktivní zásah, prováděný ve velmi složitých stratigrafických podmínkách bez možnosti  stratigrafii jakkoli předvídat. Nově vyvinuté postupy vrtného průzkumu umožňují eliminovat všechny nevýhody klasických postupů a poprvé v historii provádět cíleně průzkum nových lokalit pomocí málo destruktivního archeologického postupu.

Článek shrnuje poznatky o osídlení oblasti Maghrebu od konce paleolitu až po počátek doby bronzové. Nejdůležitější zjištění se týkají výskytu zvoncovitých pohárů, dokládajících kontakty mezi touto oblastí a Evropou. Z lokalit El-Kiffen a Skhirat pochází doklady nejstarší kolkované výzdoby, datované do pozdního neolitu. Tento výzdobný styl se zřejmě stal základem výzdoby pozdějších zvoncovitých pohárů. Vlastní zvoncovité poháry zřejmě vznikly díky komunikaci mezi oblastmi Estremadury a severozápadní Afriky.

Článek se zamýšlí nad možnostmi vrtání kamenných nástrojů pomocí dutého vrtáku v neolitu a eneolitu střední Evropy. Vychází jednak z rešerše literatury, jednak z proměření a detailního pozorování pracovních stop na originálních artefaktech. V části věnované teoretické přípravě je na základě zjištěných údajů zpochybněna představa o vrtání bezovou tyčkou, jež je podsýpána vlhkým křemenným pískem a roztáčena pomocí luku. Počáteční zkoušky se zdají podporovat teoretické předpoklady, bude v nich však zapotřebí pokračovat. Při zkouškách je kladen důraz na to, aby vrtací aparát i vlastní vrták bylo možno vyrobit za pomoci dobově odpovídajících nástrojů a technologií.

Archaeology gives us proofs of prehistoric people’s presence on islands and seacoasts; natural sciences give us information on the conditions of early maritime voyaging. The concrete designs of the earliest vessels from before the third millennium BC are still unknown. We can hypothetically list the possible concepts or we can create model solutions. Two experimental voyages in dug-out canoes called the Monoxylon Expeditions took place in the Mediterranean in 1995 and 1998. We do not need to presume that dug-out canoes were the only type of vessel used, but we can presume that they are the vessel most suitable due to their characteristics. The aim of this article is to take alook at the finds in the Mediterranean from the eras of Mesolithic/Epipalaeolithic and Pre-Pottery Neolithic (PPN)/Neolithic utilising experience from the mentioned voyages. Such approach could be called ‘view from sea’. It uses results of a hands-on approach to view new facts or views concerning the earliest maritime voyaging.

Termín depot tradičně označuje soubory dvou a více předmětů, které byly záměrně a současně uloženy do země mimo hrobovou výbavu nebo náhodné uskupení v sídlištním kontextu (Harding 2000, 352; Salaš 2005, 12). Mohou být tvořeny hotovými výrobky, polotovary, surovinou nebo poškozenými předměty určenými k dalšímu zpracování. Jejich surovinové složení může být taktéž variabilní: mohou být složeny z předmětů z bronzu, mědi, stříbra, zlata, železa, kamene, keramiky či například jantaru. Pro poznání mnoha aspektů života dávných lidských společenství mají depoty značný význam: vedle přínosu k řešení problémů obecně ekonomických, distribučních, výrobních a technologických mohou napomáhat i při identifikaci možných rituálních či obřadních míst.

Na jižní Moravě byly dvě zděné stavby v Mušově odkryty už v letech 1927– 1928, další stopy římských stavebních aktivit na stejné lokalitě přinášejí výzkumy realizované v posledních třech desetiletích. Kromě prvků opevnění zkoumaných na tomto místě nebo na obvodu dalších krátkodobých táborů římské armády tak známe z moravského území několik budov se složitými půdorysnými dispozicemi. Na přípravě projektů a při realizaci stavebních prací se museli podílet architekti a stavebníci s vysokou mírou profesionálních dovedností.

Článek se zaměřuje na vynálezy, které lidem minulých epoch umožnily pohyb v zasněženém a zamrzlém terénu. Největší pozornost je věnována kostěným bruslím, které jsou z archeologického hlediska mnohdy zajímavou hádankou. Kostěný artefakt tvarově připomínající brusli totiž nemusel být použit jen k bruslení, ale třeba jako hladítko na kůži apod. Skutečnou funkci takovýchto sporných kostěných artefaktů pak může poodhalit mikroskopická analýza stop opotřebení (traseologie).

Článek se věnuje souboru středověkých a novověkých podkov z tzv. staré sbírky, uložené v Muzeu východních Čech v Hradci Králové. Z důvodu rozmanitosti nálezů nelze k třídění použít žádnou ze stávajících typologií a podkovy jsou tedy členěny do nově vytvořených skupin, které odrážejí morfologické vlastnosti jednotlivých exemplářů. Navržené skupiny se pokoušejí reflektovat i způsob využití daných podkov.

V posledních letech se archeologové prakticky po celém světě podílejí na odkrývání obětí totalitních režimů 20. století. Velice intenzivně se této problematice věnují v sousedním Polsku, kde se jedná nejen o vědecký výzkum, ale hlavně o odhalování zločinů nacismu a komunismu. Během terénních aktivit a při následném zpracování nalezených kosterních pozůstatků jsou využívány nejmodernější metody. Tento typ výzkumů je prováděn i v okolí města Lodž.

During the excavation season 2014, in so called ‘Monumental Complex’, part of Etruscan Tarquinia, 1abronze fibula of the middle La Tène scheme was uncovered (Bagnasco-Gianni etal. in press, fibula was identified during the uncovering of the superficial layer in sector H–M). The occurrence of this artefact of the ‘Latenian’ character opened the question of other possible indicators reflecting the Celtic presence in other sorts of material culture, known from the sites in Tarquinian territory or in its vicinity. Considering that the presence of Celtic tribes in many parts of Italian peninsula is attested by numerous sites ascribed to Celts and also by various examples of their perception in Hellenistic Italian art, it seems logical that such indications could exist also in Tarquinian territory.

První velkoplošné archeologické výzkumy u Krakova začaly v souvislosti s výstavbou dálnice A4 v roce 1997 v Aleksandrowicích, okr. Zabierzów (Naglik 2001). Na území mezi již dostavěným úsekem dálnice Katovice–Krakov a krakovským letištěm v Balicích byla naplánována výstavba odpočívadla a parkoviště pro nákladní automobily. Vzhledem k ohrožení archeologické lokality č. 2 v Aleksandrowicích, která byla známá z dřívějších výzkumů, byl realizován záchranný výzkum vedený Krakovským sdružením pro výzkum dálnic.

V úterý 14. června 2016 proběhla na půdě Univerzity Hradec Králové historicky první studentská archeologická konference. S iniciativou uspořádat tuto akci přišli posluchači Katedry archeologie Filozofické fakulty UHK a v převážné míře se také postarali o celou realizaci. Hlavním cílem konference s názvem „Výjimečnost v každodennosti“ bylo umožnit studentům archeologie a příbuzných oborů vyzkoušet si aktivní účast na vědecké konferenci a podělit se s kolegy o nápady a inovativní postupy ve vlastních pracích a projektech.

Recenzovaná publikace, jejíhož vedení se ujali Anne Hauzeur, Ivan Jadin a Cécile Jungels, si vzala za cíl sumarizovat dosavadní bádání o starém neolitu Belgie, k čemuž Valonsko-bruselská federace využila nově nabyté sbírky Louise Éloye (1918–2002). Éloy byl namurský elektrotechnik a amatérský sběratel, jeho jméno si zasvěcení nejčastěji vybaví v souvislosti se skládankami štípané industrie. Tento muž během svého života získal 14 654 artefaktů spadajících do období od paleolitu po dobu římskou a pocházejících nejenom z výzkumů, kterých se osobně účastnil, ale i ze směny či koupě. A právě jeho celoživotní dílo (jeho „Cabinet d’amateur“) na jedno místo přivedlo přední odborníky, kteří dostali možnost vyjádřit se a své závěry prezentovat nejenom knižně, ale i prostřednictvím dočasné výstavy „5000 ans avant J.-C. La grande migration?“, která proběhla v Musée de la Prehistoire en Wallonie.

Tato monografie se zabývá archeologickými výzkumy na významné české paleolitické lokalitě Lubná a představeny jsou zde situace a nálezy objevené v polohách Lubná I, II, IV a VIII, a to konkrétně do roku 1960. Toto datum není zvoleno nahodile, ale – jak je ostatně uvedeno hned v úvodu knihy – jedná se o období, kdy byla stanice zkoumána systematicky ana svou dobu velice moderně. Poté zájem víceméně utichl až na několik málo akcí, materiál z  nich získaný ale prozatím není vyhodnocený. Od roku 2006 je bádání obnoveno, avšak celý tento moderní výzkum je teprve ve svých počátcích.