Ročník 20 (2018)

Ako úvod k téme príspevku môže poslúžiť konštatovanie českého autora novšej generácie, že neolitický balíček dorazil do končín Českej kotliny až niekedy pred polovinou 6. tisícročia pred Kr., a teda o viac než 1000 rokov neskôr, než bol zaznemananý v juhovýchodnej Európe a na Balkáne (Řídký 2015, 347). V tom je obsiahnutý celý komplex otázok súvisiacích s trajektóriou šírenia neolitickej civilizácie do Českej kotliny ako i jej kultúrno-genetických vzťahov k situácii v Karpatskej kotline a na Balkáne.

Stať prezentuje počáteční experiment vrtání otvoru pro násadu neolitického kamenné broušeného nástroje pomocí dutého vrtáku, jehož konstrukci vyvinul český kameník Jaroslav Fieger (nepubl.), a také dřívější zkušenosti autora se štípáním/otloukáním a broušením metabazitu typu Pojizeří. Cílem pokusu nebylo řešit konstrukci vrtáku, ale testovat použití brusiva z drceného křemene. Pokus důsledně používal repliky křemenných drtičů k rozmělňování brusiva různé hrubosti, které vyžadoval zahlubující se dutý vrták z mědi. Ten nebyl autentický pro podmínky mladší doby kamenné, ale jeho přesná konstrukce zatím není známa a prozatím odpovídá pracovním stopám svými vlastnostmi vrták měděný (jako usměrňovač brusiva). Výsledkem pokusu byl celistvý vývrtek mírně kónického tvaru v délce přes 4 cm, který tvarem odpovídá originálním předlohám. Na rozdíl od předchozích pokusů J. Fiegera byl použit jako surovina metabazit typu Pojizeří, nejčastější surovina neolitu. Použití ostrohranného křemene bylo dáno praktickým předpokladem J. Fiegera, možné použití křemene jako suroviny mohou dokládat archeologické nálezy křemenných valounů a drtičů na neolitických lokalitách kultury s vypíchanou keramikou a závěru kultury s lineární keramikou na trase budoucí dálnice D11 mezi Hradcem Králové a Jaroměří v letech 2017 a 2018.

Cílem příspěvku je studium organizace prostoru a sociálních vazeb v obytném areálu prvních zemědělců na lokalitě Těšetice-Kyjovice. Základní jednotkou studia je dlouhý dům, který obývali členové jedné domácnosti. Řešené otázky se týkají způsobu využívání volného prostoru mezi domy, možné identifikace+ zón činností a sociálních vazeb.

Více či méně realistická ztvárnění zvířat patří k poměrně neobvyklým nálezům, se kterými se můžeme na pravěkých sídlištích setkat. Objevují se už od paleolitu, v podobě známých jeskynních maleb nebo sošek z mamutoviny, zobrazujících především šelmy nebo lovenou zvěř. Od závěru starší doby kamenné nastupuje využití dobře tvarovatelného materiálu – hlíny. Hlína přináší možnosti dokonalého zformování i znázornění detailů. Zpočátku sice byl ještě dodržován jednoduchý schematizující styl starších vzorů, postupně se však ztvárnění předloh stávalo realističtějším, a to nejen u vytváření sošek zvířat, ale i daleko početnějších plastických zobrazení lidských postav.

Hlavním předmětem článku je shrnutí zásadních etap vývoje archeologických přístupů k lokalitě Bylany u Kutné Hory. právě na bylanských inspirativních objevech – získávaných dlouhodobou prací již od 50. let 20. století – řešil a nadále řeší Ivan Pavlů, jubilant tohoto čísla, řadu aktuálních otázek. V interpretační rovině šlo o formulování hypotéz o způsobu fungování společnosti prvních zemědělců u nás, v metodické pak o statistické zpracování enormního množství dat získaných právě dlouhodobým terénním výzkumem a v analytické hladině o znaky archeologických dat a jejich vyhodnocení. Neoddělitelné spojení osoby Ivana Pavlů s lokalitou Bylany však není jedinou pointou textu. Tato neolitická lokalita patří svým významem k učebnicovým příkladům prolínání archeologie s historií politického, společenského a paradigmatického vývoje 20. století. Retrospektivní přehled tohoto zrcadlení je rovněž náplní této práce.

Z fragmentů archeologické keramiky lze v dnešní době získat informaci o jejich funkci nejen díky vzhledu či mineralogickému složení, ale i pomocí organických látek, které se dochovaly v dlouhodobém časovém horizontu sorbované v jejich pórech. Tyto látky – pokud jsou v keramice přítomné – mohou objasnit, k jakému účelu nádoba sloužila, a podat tak více informací o způsobu života a dietě našich předků. Takové informace jsou zvláště cenné, pokud se na daném sídlišti nenašla žádná paleobotanická data a archeozoologické nálezy jsou buď nepřítomné, či ve velmi špatném stavu. To je případ i významného evropského neolitického naleziště Bylany u Kutné Hory, z něhož byly analyzovány vybrané vzorky keramiky z velmi početného a pečlivě kategorizovaného keramického souboru. Pozornost byla zaměřena jednak na užitnou funkci různě tvarovaných nádob a na objekty, ze kterých fragmenty keramiky pocházely, a dále na objasnění způsobu hospodaření na sídlišti v Bylanech v rámci širšího časového horizontu osídlení v období lineární keramiky.

V roce 2011 byl ve výkopu pro elektrický kabel v Plzni-Křimicích nalezen v druhotné poloze obsah dětského hrobu kultury s lineární keramikou s výjimečnou výbavou obsahující vedle keramických nádob plochou kopytovitou sekeru, štípanou industrii a 34 mramorových perel. Na témže místě prováděl již v roce 1975 podobně koncipovaný výzkum v trase vodovodu Ivan Pavlů (2004, 7-60). Cílem článku je pokusit se zrekonstruovat na základě zjištěných poznatků obsah hrobu a nálezovou situaci, provést vyhodnocení artefaktů, jejich chronologické zařazení a interpretaci. pozornost bude také věnována možné těžbě mramoru na Bílém kameni u Sázavy již v době kultury s lineární keramikou.

21. století je dobou rychlého rozvoje moderních technologií. Mnoho nových metod nalezlo uplatnění v archeologii, rozvoj lze sledovat nejen v aplikaci přírodovědných analýz, boom nastal také v použití informačních technologií. Zuzana Mírová provedla v roce 2017 po téměř století od výzkumu kompletní revizi halštatských velmožských mohyl Brno-Holásky 1 a 2 (H1 a H2). Při ní se pokusila zasadit do širších souvislostí jedny z nejbohatších halštatských hrobových celků stupně Ha C2 v České republice, kulturně náležející k východohalštatské kultuře (dříve východohalštatskému kulturnímu okruhu), a to do její části – horákovské skupiny. Ač byly oba hroby mnohokrát citovány, jejich význam nebyl nikdy zcela rozpoznán a nad lokalitou Brno-Holásky tak viselo mnoho otazníků. Díky téměř detektivní práci s materiálem a původní dokumentací vznikly nejen nové kresebné a fotografické tabulky s kompletním inventářem či doplněné a opravené plány, ale i grafické vizualizace a zejména 3D rekonstrukce ve spolupráci s odborníkem na archeologické rekonstrukce Igorem Furuglášem. Příspěvek přináší postup tvorby 3D rekonstrukcí Brna-Holásek 1 a 2 jak z hlediska archeologie, tak z hlediska použitých analogií. Rekonstrukce jsou zařazeny do kontextu rekonstrukční archeologie doby halštatské na Moravě. Jako takové jsou nesporně nejen atraktivní prezentací pro veřejnost, ale i vhodným podkladem pro vědeckou diskuzi nad současnou úrovní interpretace bohatého nálezu.

Otopná zařízení jsou na pravěkých nalezištích častým nálezem. Jednou formou jsou přenosná zařízení – pyrauny. Ty jsou však v českých zemích zastoupeny pouze podstavcem z Brna-Obřan z pozdní doby bronzové a středověkou přenosnou píckou z Českého Krumlova. Ve velkém počtu je známe z Karpatské kotliny, celé jižní Evropy a Přední Asie, kde se nejčastěji vyskytují ve starší a střední době bronzové. Dříve se často předpokládal u těchto pícek kultovní význam, dnes se preferuje výklad jejich použití při přípravě jídel. Zajímavá je ovšem skutečnost, že podobná otopná zařízení ještě v dnešní době používají indiáni kmene Uros, kteří žijí na umělých rákosových ostrovech na jezeře Titicaca v Jižní Americe.