Vol 19 (2017): Archeologie moci
Moc je jedna ze základních společenských veličin a jako taková se přirozeně stává předmětem zájmu archeologie. Robert A. Dahl charakterizuje moc ve známé lapidární definici: „A má moc nad B do té míry, do jaké dokáže přimět B udělat něco, co by B jinak neudělalo.“ A může B buď donutit, aby udělalo něco, co by B o své vůli nedělalo, nebo A může ovlivňovat přání a preference B, aby se B v důsledku chovalo v souladu se záměry A. Mocí také označujeme schopnost B odolávat tlaku, které na něj A vyvíjí. Pro donucování a ovlivňování disponuje A paletou prostředků, od fyzického násilí přes ekonomický tlak po prostředky symbolické. Řada z nich má odraz v hmotné kultuře, což dává archeologii možnost studovat jevy související s mocí. Dalšími prameny studia moci jsou otisky událostí, ve kterých byla moc uplatněna, a struktur, v nichž se odráží moc ve své institucionalizované podobě. V tomto čísle časopisu se zaměřujeme na archeologické projevy událostí, struktur a symbolů zrcadlících uplatňování moci. Vítány jsou příspěvky, které se jakýmkoli způsobem vztahují k tomuto tématu.
