Abstrakt
Jen ojediněle se v archeologii podaří tak přesně vymezit hranice mezi dvěma kulturními okruhy, jak je tomu v případě hraniční linie mezi Římskou říší a germánskými kmeny ve středním Podunají. Zjevná nerovnost mezi nimi, v ekonomické a vojenské síle i politické stabilitě, v sobě nesla obrovský potenciál interakcí včetně konfliktů a válečných střetů. Z historických děl o velmocenském přístupu Říma vůči kmenům podél jeho hranic víme, a řadu cenných informací o jeho projevech lze rozpoznat i mezi archeologickými prameny. Zvlášť to pak platí o období markomanských válek, kdy Řím svou moc a převahu uplatnil nejzřetelněji. Archeologický záznam jeho postupu vůči Markomanům na Moravě, v Dolním Rakousku a na západním Slovensku, dokládá silové jednání, za nímž se rýsuje promyšlená strategie podpořená početnou a technicky vyspělou armádou.