Věci, lidé a myšlenky obvykle nezůstávají na jednom místě. Dávají se do pohybu, nebo jsou v pohyb uváděny, což je jedna z klíčových příčin kulturních změn, jež jako archeologové mapujeme studiem hmotných pramenů. Hybatelem výtvorů lidské činnosti nejsou pouze samotní lidé, ale i přírodní procesy. Artefakty nespočinou v nehybnosti ani poté, co je člověk ztratil ze zřetele a dokonce ani tehdy, když je ukryly nánosy usazenin. Pohyb lze tedy v archeologii brát ve značně širokém pohledu a v takové perspektivě jsme jej učinili tématem tohoto čísla časopisu.