Socialistická, ale mnohdy i postsocialistická historiografie po roce 1989 projevovaly tendenci vnímat evropské režimy před druhou světovou válku poněkud černobílou optikou a za každým krachem demokratických systémů spatřovat součást fašistického spiknutí. Podíváme-li se však podrobně pod povrch těchto meziválečných autoritářských převratů, zjistíme, že jakkoli tyto nové režimy odmítly demokratický vývoj po roce 1918, v řadě ohledů chápaly fašismus jako svého dalšího nepřítele. V jaké politické principy tedy věřili vůdčí představitelé autoritářských režimů v meziválečném Polsku či Maďarsku? A díky čemu dokázali triumfovat nad svými demokratickými i nedemokratickými oponenty?
Přednáška se uskuteční na ZOOMu.
Rezervace
Rezervace jsou uzavřeny.
