Abstrakt
Článek si klade za cíl poukázat na podobné rysy ve stylu sídlení některých kultur a společností, často geograficky i časově od sebe velmi vzdálených. Jejich společným znakem je budování sídel umístěných někdy samostatně, jindy uvnitř komunity, vždy však jasně vydělených ze svého okolí. V prvé části se autoři zaobírají specifickým způsobem sídlení nositelů tzv. chámské kultury v západních Čechách. Na základě dosud publikovaných archeologických nálezů a etnografických analogií se vyslovují k možným důvodům poněkud zvláštní sídelní strategie této kultury. Poukazují na to, že šlo patrně o společnost striktně rozdílenou do exogamních skupin, v jejímž fungování hrála zřejmě výraznou roli krevní msta, nedílně propojená s vírou v nadpřirozeno. V druhé části jsou pak představeny podobně specifické způsoby sídlení evropského středověku a novověku. Konkrétní se jedná o věžové stavby, tvořící zpravidla funkční celek s obytným domem, případně samotné sloužící jako obydlí. Také tyto objekty se objevují nejčastěji v dobách a u společností trpících značnou nestabilitou a vnitřním napětím, často opět s tradicí krevní msty. Příklady uvedených staveb pocházejí zejména z Itálie, Peloponésu či Gruzie, paralely však autoři nalézají i ve střední Evropě, potažmo přímo v Čechách.