Abstrakt
V českých zemích si archeologie v té či oné podobě udržela relativně silnou společenskou pozici, nikdy ji však z ryze vědeckých či památkářských pozic nevyužila (výjimkou je Anthropos Brno) ke vzniku specializovaného zařízení pro prezentaci svých výsledků neodborné veřejnosti, např. archeologického muzea. Na definici a rozkladu pojmu „didaktická transformace dějin pravěku“ se stať snaží upozornit na úskalí vnímání výsledků archeologického bádání neodbornou veřejností. Jako řešení situace využívám pojmu „archeodidaktika“, která se odlišuje od tradiční muzeologie i muzejní pedagogiky.