Abstrakt
Kovářské zpracování železa představovalo v raném středověku zdroj základního sortimentu nástrojů pro zemědělskou výrobu, a tedy důležitý prvek nutný pro přežití vesnických komunit. Přesto jsou dosud poznatky o podobě a organizaci výroby značně útržkovité, často se zaměřením především na centrální aglomerace kolem hradišť. Objekt z Modřic, rámcově datovaný do 11. století, představuje zajímavý příklad vesnické kovárny. Přestože výplň objektu nezahrnovala kovářské výrobky, odpad, který se zde nalezl, dokládá samotnou kovářskou výrobu a díky výskytu globulárních okují spolehlivě i kovářské svařování. Konkrétní podoba kovárny je vzhledem ke způsobu zániku jen obtížní rekonstruovatelná, přesto lze na základě informací získaných metodou mikromorfologie z podlahových horizontů spolehlivě doložit funkci a získat zajímavé informace o úpravách interiéru.