Abstrakt
Příspěvek je zaměřen na otázky využití sídelního prostoru v pravěku v místě záchranného archeologického výzkumu na katastru obce Holubice, okr. Praha-západ. Sledovány jsou jednotlivé komponenty na odkryté ploše a diskutován jejich význam. Od průběhu eneolitu je možné sledovat využití prostoru pro pohřební aktivity, které pokračují až do mladší doby bronzové. V době římské však nastává výrazný zlom využití této části kulturní krajiny. Dlouhodobě využívaný pohřební areál je opuštěn a následně částečně převrstven sídlištními a výrobními aktivitami spojenými s železářskou výrobou.