Abstrakt
Změna kultury podmíněná tlakem proměn přírodního prostředí patří k velkým otázkám archeologie i antropologie. Palčivé je, že jde o problém stále otevřený, a to i přes to, že od 60. let 20. století se střídavě prosazují názorové trendy, které jsou málokdy komplementární. Tento text si neklade za cíl formulovat vlastní verzi hledané odpovědi ani mapovat současný diskurzivní prostor. Úmyslem je pouze ilustrovat limity kulturní adaptace, a to na případě historie středověkého norského osídlení Grónska. Zajímavé totiž je, že přestože jiná, inuitská společnost na témže místě úspěšně přetrvala do současnosti, norští obyvatelé zmizeli. Archeologické doklady přitom ukazují, že ke kontaktům obou populací zde docházelo a podmínky akulturace nebyly nereálné. Nedošlo k ní však proto, že každá kultura má vymezené limity vlastní adaptace a v jejich překročení lidem brání základní potřeba zachování tradičního habitu a tím i vlastní identity.