Abstrakt
Ačkoli broušení kamene známe již z moravského období lovců mamutů (gravettienu), k výrobě dřevozpracujících nástrojů bylo využíváno až od počátku neolitu. I když vrtání kamene je známo nejméně od mladého paleolitu, teprve v neolitu nastoupilo použití dutého vrtáku. Proč, to je jasné. Otvor neměl sloužit k navlékání artefaktu na šňůru, ale k nasazení topůrka na vrtanou sekeru nebo teslici. Bylo třeba otvoru daleko většího než kdykoli před tím. A dutý vrták šetřil čas i energii. Uvedená technologie ovšem zůstává v podstatě stále neznámá. Pro nedostatek archeologických dokladů. Pro časovou náročnost. Pro tvrdost v neolitu používaného kamene. Pro ztrátu naší schopnosti „přemýšlet rukama“. Ale také pro námi vytvořené bariéry v definici vědeckého experimentu v porovnání s pouhým získáváním pracovních zkušeností. Po sérii níže vedených pokusů se nám už slovo „zkušenost“ nezdá být málo. Spíše naopak.