Veřejné záchody

Veřejné záchody byly ve starověkém Římě určeny především nižším sociálním vrstvám. Protože defekace nepředstavovala pro starořímskou společnost tabu, nebylo považováno za nutné poskytovat návštěvníkům uzavřené kóje a záchody měly podobu jednoduchých otevřených latrín, vyrobených většinou z kamene. V místech, kde měli návštěvníci nohy, byl mělký žlábek s tekoucí vodou, který sloužil k mytí rukou a veřejně sdílené houby, používané místo toaletního papíru.